Aleš:
„Nejmocnější je ten, kdo přemůže sám sebe.“ Autor tohoto citátu, čínský filozof Lao-C´, měl na mysli schopnost člověka překonat své vlastní limity. Člověk, který dokáže kontrolovat své emoce, poručit si a poslechnout se, se stává skutečně mocným.
Obdobnými citáty se řídil například legendární Arnold Schwarzenegger, který se dokázal stát několikanásobným držitelem titulu Mr. Universe, herecká superstar, a nakonec i guvernérem Kalifornie. Arnold Schwarzenegger je jeden z nejhouževnatějších herců Hollywoodu a v rámci své výdrže a rozvoje využíval mimo jiné i speciální druh autohypnóze.
Honza:
Ať to učení jde jako od ruky: Role manažerů a rozvojového plánu ve formování sebe-řízeného učení
Jedním ze snů mnoha významných teoretiků učení (Bandura, 1986; Knowles, 1975) bylo u dospělých dosáhnout téměř posvátného stavu sebe-řízeného učení. V něm je člověk na jedné straně schopný úspěšně regulovat vzdělávací aktivity směrem ke svým cílům a na straně druhé zůstat autonomní a nezávislý na postavě lektora či jiného vzdělavatele. Sebe-řízený člověk je díky tomu schopný plánovat si své učení, optimalizovat čas a energii a maximálně využívat vše, co do sebe během učení vstřebá. Úspěšně se učit i bez učitele.
Jedna z obtíží dosažení této kýžené úrovně spočívá v tom, že sebe-řízené učení je dovednost, kterou je třeba se naučit a také rozvíjet. Lidé se v ní mezi sebou výrazně liší, a proto někteří z nás s vlastním učením bojují více než druzí.
Navíc osvojení si sebe-řízeného učení nepomáhá ani tradiční, na učitele a učební látku orientovaná výuka, kterou většina z nás podstoupila s tu větším a tu menším šrámem během školní docházky. Nepomáhá ji ani to, že informální učení v organizacích se často nachází buď na periferii zájmu managementu, nebo je ponecháno samo sobě.
Rovnováha mezi vlastní zodpovědností a podporou ze strany manažerů
Jak tedy sebe-řízené učení v pracovním prostředí co nejlépe formovat? Právě na tuto otázku se zaměřil nedávný výzkum belgického týmu z univerzity v Lovani (Lejeune et al., 2022). Podle jeho rozsáhlého kvalitativního výzkumu představují dvě klíčové ingredience formování dovednosti sebe-řízeného učení: (1) dobrý plán sebe-rozvoje, za nějž je zodpovědný zejména pracovník, a (2) soustavná podpora ze strany přímých manažerů při uskutečňování tohoto plánu.
Účinný plán sebe-rozvoje musí podle belgického týmu obsahovat jak cíle, kterých má pracovník prostřednictvím učení dosáhnout, tak i nástroje, které k tomu bude používat. Zatímco cíle by měl člověk formulovat se svým vedoucím, v případě nástrojů, které ke svému učení využije, by měl mít co největší volnost, aby cítil, že o způsobu svého učení rozhoduje samostatně. Kombinace těchto prvků jednak podporuje autonomii učícího se člověka a jednak mu dává základní strukturu v podobě cílů a metod, o něž se může opřít, když to potřebuje.
Role podpory liniových manažerů či teamových lídrů je druhým stěžejním prvkem formování sebe-řízeného učení. Výzkum Lejeuneho a jeho kolegů (2022) v tomto případě potvrdil poznatky mnoha dalších studií z posledních let (Crans et al., 2021, 2022; Quinn et al., 2021), podle nichž právě pravidelná zpětná vazba a povzbuzování v učení ze strany vedoucích je věcí, kterou zaměstnanci oceňují nejvíce a kterou potřebují pro svůj dlouhodobý sebe-rozvoj. Čím méně si bude pracovník jistý sám sebou, o to více bude potřebovat podporu ze strany svého manažera.
Ve výsledku je tedy účinný rozvoj sebe-řízeného učení hledáním správného poměru mezi stimulováním autonomie na jedné straně a pravidelnou psychickou podporou na straně druhé. Dobrá znalost pracovníků na základě přecházejících hodnocení, analýzy vzdělávacích potřeb či dalších pracovních charakteristik pak umožňuje vybalancovat, kde na pomyslných miskách vah této podpory přidat a kde ubrat, aby se dospělo k optimální rovnováze.
Reference:
Užili jste si článek? Pokud ano, budeme rádi za sdílení.